Ze života: Detektor kouře zachraňuje životy!
Každému záleží na blahu jeho vlastní rodiny. Život nám ale vždy připraví nějaké překvapení. I nepatrný okamžik může stačit, aby se vše obrátilo vzhůru nohama. Takový je i příběh Thomase a jeho rodiny.
Je sobota 10 hodin ráno. Thomas otevřel vchodové dveře a rychle je zavřel, aby unikl mrazivému chladu venku. V rukou dva pytlíky naplněné čerstvým pečivem, aby mohli posnídat ve čtyřech. Dnes se společné snídaně zúčastní i čerstvý přírůstek do rodiny Svenja.
Zatímco Thomasova partnerka Verena prostírá stůl, stará se Thomas o krbová kamna. Když vidí, jak se míhají plameny za sklem, na chvilku se zamyslí. Klade si otázku, jaké by to vlastně bylo, kdyby se takové plameny najednou nacházely mimo krb a zuřily v celém domě.
Thomas nebyl nikdy fanouškem detektorů kouře. Prostě si nedokázal představit, jaké jsou jejich výhody. Pokud by jednou vypukl požár, rozpoznal by kouř jistě sám dřív než detektor kouře. Také opakovaně zpochybňoval přesnost takového detektoru.
Čím více článků a zpráv o požárech v domácnosti četl, tím víc měl tuto myšlenku v hlavě. Ale z lásky k ženě a dětem si stále opakoval a pro sebe říkal: „Co by se stalo, kdyby…“ A pokud by se takové neštěstí stalo a on s tím nic neudělal, nikdy by si to neodpustil.
Jeden pohled do rozdělaného ohně a pak na přítelkyni a děti a definitivně se rozhodl. Přes své vnitřní pochybnosti Thomas bezprostředně vybavil své místnosti detektory kouře.
Nakoupeno, připojeno, integrováno a hotovo. To bylo jednoduché. Očekávání mnoha falešných poplachů se nekonalo.
O dva týdny později: sobota 10 hodin ráno. Thomas za sebou zavírá vchodové dveře, aby unikl před sněhovou bouří. Jako již tradičně drží v rukou čerstvé housky z pekárny, jejichž vůně naplnila celé spodní i horní patro a dala tak signál Vereně, že je čas prostírat stůl.
Dnes už 17denní Svenja hluboce spinká, zachumlaná do zelené plyšové dečky. Aby ji nevzbudil, přenesl Thomas proutěný košík opatrně do obýváku. Příjemné teplo v blízkosti kamen by mělo být pro maličkou ještě příjemnější. Mělo.
Nakoupeno, připojeno, integrováno a hotovo. To bylo jednoduché. Očekávání mnoha falešných poplachů se nekonalo.
O dva týdny později: sobota 10 hodin ráno. Thomas za sebou zavírá vchodové dveře, aby unikl před sněhovou bouří. Jako již tradičně drží v rukou čerstvé housky z pekárny, jejichž vůně naplnila celé spodní i horní patro a dala tak signál Vereně, že je čas prostírat stůl.
Dnes už 17denní Svenja hluboce spinká, zachumlaná do zelené plyšové dečky. Aby ji nevzbudil, přenesl Thomas proutěný košík opatrně do obýváku. Příjemné teplo v blízkosti kamen by mělo být pro maličkou ještě příjemnější. Mělo.
Zatímco Thomas radostně skousne housku s džemem, z vedlejších dveří náhle zazní křiklavý zvuk. Z počátku nemohl zvuk správně zařadit, ale když zazvonil mobilní telefon a pohlédl na display, okamžitě to věděl.
Poplašný zvuk, hlas v telefonu a notifikace v aplikaci mu řekly, kde dům detekoval požár. Thomasovi na krátký moment zastavil dech. Hned začal sprintovat. A to do obýváku k Svenje.
Zvuk alarmu požáru a dětský křik pomohly Thomovi se okamžitě zorientovat. Nemohl uvěřit svým očím: konec zelené plyšové přikrývky jasně hořel.
Instinktivně popadl Svenju a předal ji blížící se Vereně, která měla ve tváři strach. Naštěstí začal hořet jen jeden roh dečky, a tak mohl Thomas plameny velmi rychle zastavit.
Jedinou logickou odpovědí na otázku „proč“ bylo, že dětská postýlka byla příliš blízko ke krbu. Silné teplo a skutečnost, že část dečky se dotýkala krbu, vedla k požáru.
Když oheň zmizel a maličká byla zase v bezpečí, všichni se dokázali znovu nadechnout. Takový šok ale nezapomenou do konce života. Verena odešla, v jedné ruce dítě a s druhou na prsou, zpět do kuchyně.
Instinktivně popadl Svenju a předal ji blížící se Vereně, která měla ve tváři strach. Naštěstí začal hořet jen jeden roh dečky, a tak mohl Thomas plameny velmi rychle zastavit.
Jedinou logickou odpovědí na otázku „proč“ bylo, že dětská postýlka byla příliš blízko ke krbu. Silné teplo a skutečnost, že část dečky se dotýkala krbu, vedla k požáru.
Když oheň zmizel a maličká byla zase v bezpečí, všichni se dokázali znovu nadechnout. Takový šok ale nezapomenou do konce života. Verena odešla, v jedné ruce dítě a s druhou na prsou, zpět do kuchyně.
Thomas chvíli ještě zůstal a znovu pohlédl do plamenů, které plály za sklem krbu. Vzpomněl si na sebe před dvěma týdny na tomto místě a vybavil si ten okamžik.
Byl neskutečně vděčný za to, že si na tomto místě položil otázku: „Co by se stalo, kdyby…“ Jinak by jeho rodina teď vypadala úplně jinak.
Je dobré některé věci nenechat náhodě.
Nenechávejte také nic náhodě!
Detektor kouře zachraňuje životy. Jak dokazuje náš příběh, není to jen fráze, ale realita. Buďte také v bezpečí a o případném riziku se nechte informovat. Náš detektor kouře, propojený s vaším domovem, zajišťuje maximální spolehlivost.